Pro ty z vás, kteří jste se ještě s tímto pojmem nesetkali, uvádíme několik základních informací. Co je to křemelina? Jsou to pozůstatky opálových schránek jednobuněčných řas rodu diatomaceae, česky rozsivek, v hornině, zejména v jílovité. Jedná se o velice jemný prášek, či spíš pudr, jehož označení je diatomová křemelina nebo diatomové bahno (okolí Antarktidy a severní oblasti Pacifiku), rozsivková zemina či rozsivkový jíl. V křemelině jsou tedy – kromě úlomků schránek rozsivek (diatom) – jílové minerály kaolinit a illit.
Diatomity vznikaly jak ve sladké, tak slané i brakické vodě, v nichž byl vysoký obsah SiO2 a původ tohoto sedimentu je řazen do druhohor a třetihor. Vznikají však i dnes ve studených vodních pánvích, chudších na CaCO3 – optimální podmínky pro vývoj diatom mají sopečné oblasti se sopečným popelem, jenž má dostatek anorganických látek pro jejich stavbu. Čistá křemelina má bílou barvu, podle různých příměsí však může mít zelené, šedé i hnědé zabarvení. V České republice jsou naleziště křemeliny v Třeboňské pánvi a v Podkrušnohoří, největší ložiska na světě jsou v Kalifornii.
A co je na křemelině pro člověka vlastně tak zajímavé, že by si o ní měl něco číst či dokonce nastudovat? Nejdůležitější je to, že kvalitní křemelina obsahuje až 90 % oxidu křemičitého SiO2. Asi se podivíte, ale nejprve se křemelina používala při výrobě dynamitu, kdy se míchala s nitroglycerínem.
